Ztracená léta letcům nikdo nevrátí

02.01.2008, 14:09, Václav Bužek

Plzeňský deník - 11.11.2005
Zruč-Senec - Osudy českých pilotů v období 2. světové války zaujaly Josefa JAHNA (na snímku) ze Zruče natolik, že tématu věnuje veškerý volný čas. Pouhé shromážďování informací o pilotech a jejich osudech mu ovšem nestačilo. Dnes už si dopisuje s dalšími milovníky letadel i našimi bývalými válečnými letci žijícími až v USA, Anglii či na Novém Zélandě. Jako vášnivý sběratel

zkompletoval originální součásti výstroje pilota spitfiru. Jeho snem je, aby v Plzni vzniklo muzeum či alespoň pamětní síň českých letců RAF, kteří se narodili v plzeňském regionu.

Svému koníčku věnujete hodně času i peněz. Čím vás problematika českých pilotů RAF tolik zaujala?
Letadla mě bavila od malička. Nejvíce mne ale zasáhla knížka Pierra Clostermanna Velký cirkus napsaná tak, že si člověk připadal, jako by v tom letadle sám seděl. Pak přišly další knížky a filmy. Nebeští jezdci, Tmavomodrý svět.

Které exponáty z vaší sbírky považujete za nejcennější?
Největší radost mám z kompletního battledressu pilota RAF i s padákem. Což je docela drahá záležitost, součásti se kupují z celého světa, takže cenu zvedá i poštovné. No, jinak asi pilotní odznak, přívěsek se znakem jednotky, prsten. Věci, co si piloti nechali dělat pro sebe a pak je třeba dávali svým holkám v Anglii. Také takzvané domovenky, ty už se dnes u nás neseženou. Unikátní je i záchranná vesta strašického rodáka Bohuslava Velvarského z 313. stíhací perutě. Psal jsem mu do zahraničí, kam byl donucen emigrovat, a měl radost, že se zachovala.

Slouží sbírka jen vašemu soukromému potěšení, nebo uvažujete o jejím zpřístupnění veřejnosti?
Rád bych, aby bylo v Plzni muzeum. Ideálně na Borech. Hodně pilotů z Plzeňska bylo právě ze Západočeského aeroklubu Plzeň Bory. Ale mohlo by jít i o pamětní síň v muzeu osvobození. Máme tu připomínku Pattona, ale letci nic. Tam bych své věci rád vystavil.

Minulý režim připomínce působení našich letců nepřál. Splácíme dnes dluh dostatečně?
Rozhodně ne. Po roce 1948. se ocitli na okraji společnosti. V roce 1991 byli morálně rehabilitováni. Ztracená leta jim ovšem nikdo nevrátí. Dodnes nemají plně hrazené léky ani jiné výhody, jako angličtí nebo američtí veteráni. Nelze se divit, když jsou někdy zatrpklí.